Počátky československého trampingu můžeme datovat do roku 1919, kdy byla založené v romantickém údolí řeky Vltavy, v Blízkosti Svatojánských proudů trampská osada Ztracená naděje.
Skupinka mladých lidí v čele s dodnes známou postavou textaře a kytaristy Jarky Motla hledala v poválečné těžké době zapomenutí na prožité útrapy v náručí přírody. Osada, tedy nejprve přístřešek z větví, byla nejprve nazývána jako Vydří doupě a také Tábor řvavých. Až po zhlédnutí amerického filmu Červené eso, v jehož ději se objevil zlatokopecký tábor Ztracená naděje, se toto pojmenování dostalo už na stálo definitivně i do názvu osady. Už o tři toky později měla osada 123 členů, mezi nimiž bychom našli i sportovce a členy různých uměleckých, mnohdy hudebních uskupení (Motlova parta, Song Club). Právě na těchto setkáních v přírodě se nejenom zpívalo, ale své místo zde měl i sport. Velmi známé byly i jejich Potlachy, konané v pětiletých intervalech. Na nich se setkávaly celé generace kamarádů a přátel přírody.
Po vzoru těchto prvních trampů, začaly po tehdejším Československu vyrůstat další osady. V Břežanském údolí to byla osada Na place, nedaleko Tetína to bylo trampské místo Údolí děsu a postupem let se jich kolem Prahy na Vltavě a hojně i na Sázavě zrodily desítky. Trempové ovšem nedřepěli jenom ve svých domovských osadách, ale navštěvovali i své sousedy, nebo vyráželi objevovat jiná zajímavá místa. A tak i potomci těchto kovaných trempů, dnes udržují tradici a po vzorů svých prarodičů vyznávají kult souladu s přírodou, přátelství a vzájemné pomoci. Jenom už dnes nenosí na Potlachy sbalenou flaušovou deku v podpaží a určitě si nevystačí pouze s oblečením, které mají na sobě. Můžeme je potkat na lesních cestách s nejnovějšími typy krosen a trackové obuvi, ve voděodolných bundách. Tyto vymoženosti jsou samozřejmě poplatné době, a nic nemění na faktu, že český trempink má stále svoje věrné příznivce.
