Kdysi jsme se vyznačovali coby národ třeba i tím, že jsme neznali pojem internet. A není to zase až tak dávno, to mi věřte. Žili jsme tu za železnou oponou a následně i bez ní, aniž bychom tušili, že je tu jakási pomyslná síť, která obepíná pomalu celou naši planetu a spojuje různé lidi třeba i napříč kontinenty.
Ovšem doby, kdy jsme internet neznali, jsou už dávno ty tam. Všechno se v průběhu let proměňovalo a dnes tak najdeme daleko spíše bílou vránu, než někoho, kdo by neměl o existenci internetu ani tušení.
Internet se stal tedy i pro nás něčím naprosto samozřejmým. Už dávno není výsadou špičkových vědců nebo jiných privilegovaných spoluobčanů. Dnes už ho můžeme mít k dispozici všichni. A nejen že ho můžeme využívat, ale můžeme mít i ten daleko kvalitnější než kdysi, něco, co bylo v počátcích internetu naprosto nepředstavitelné.
Zvykli jsme si tedy na to, že internet existuje, a naprosto samozřejmě jsme si zvykli využívat i všechno to, co nám tato síť nabízí. Někdo na něm hraje hry, někdo na něm hledá informace nejrůznějšího druhu, někdo na něm obchoduje, úřaduje, provádí finanční transakce a kdo ví, co všechno ještě. A každý je s takovými službami v zásadě spokojený, protože kdyby tomu tak nebylo, nechal by internet internetem. Což se ale nedělo a neděje.
A zvykli jsme si na něj podle mého názoru až příliš. Natolik, že už se bez něj v nejedné situaci snad ani neobejdeme. A v tom může být teoreticky problém. Protože si díky internetu poradíme s lecčím, ale bez něj… Bez něj už bychom byli v mnoha ohledech bezradní či přímo bezmocní. Což by mohlo být skutečně zásadním způsobem na škodu.
Protože co když už budeme jednoho dne natolik líní, že už za sebe necháme myslet tuto síť? Totiž vlastně ne internet, ale ty, kdo jsou na jeho opačném konci? To už by mohlo mít nesporně katastrofální důsledky. Protože bychom se stali loutkami v jakési cizí hře. Kterou by možná nemuselo být ani trochu rozumné hrát.
