Kočka je krásné chlupaté roztomilé stvoření, které si dnes lidé nejčastěji pořizují pro jejich krásu a přítulnost, pro zpestření svého života. Jsou to ale také takové malé šelmy, které na svou potencionální potravu dovedou pěkně zaútočit. Jsou to prostě od přírody lovkyně. Dříve si kočku lidé pořizovali právě proto, aby jim lovila v chalupě a ve stodole myši. Chtěli tak uchránit své jídlo a svou úrodu, na které si myši pochutnávaly. Svou lovnou úlohu už ale kočky dávno neplní. Myši má totiž doma málokdo.
Kde se kočky vlastně vzaly?
Původ koček, zrovna tak jako psů, je komplikovaný. Někdy před více než 5000 lety se divoké kočky dostaly k lidem. Prostě přišly a rozhodly se, že u lidí zůstanou. Jejich životní etapa mnohdy nebyla jednoduchá, kočky totiž lidé nejen že zbožňovali, obdivovali a uctívali, ale mnohdy také nenáviděli. Kočky však vytrvaly a udržely si svou osobnost.
Kočka divoká a dnešní kočka domácí
Z divokých koček se postupně začaly stávat kočky domácí. Lidé je měli rádi, a tak se snadno staly domácími mazlíčky. Předkem všech koček domácích je africký poddruh kočky divoké – kočka plavá, která se před několika tisíci lety domestikovala ve starém Egyptě. Tyto kočky plavé vyhledávaly přítomnost lidí více, líbilo se jim totiž, že skladují obilí, na které chodily právě myši. Měly tak snadnou kořist pořád poblíž. A právě za to si je lidé začaly vážit, a byly to právě staří Egypťané, kteří začali kočky uctívat pro jejich záchranu úrody. Kočky začali šlechtit, až se z nich postupně staly kočky domácí. Krotké kočky byly oblíbené a začaly dobývat Evropu.
Pruhované šelmy
Povaha koček se sice postupně měnila, ale jejich zbarvení a vizáž nikoliv. Staré nástěnné malby dokládají, že tehdejší kočky domácí byly pruhované jako šelmy. Až dlouhé šlechtění přineslo kočkám v 18. století nový kožich, třeba tečkovaný či skrvnitý. Další barvy a moderní plemena se začala objevovat počátkem 19. století. Od té doby pak vznikla řada nových plemen nejrůznějších barev, délky srsti i tělesných tvarů.
Nezařazené
