Kdykoliv si my lidé potřebujeme něco pořídit, obvykle si to nevytváříme sami vlastníma rukama. Daleko spíše těmato rukama zašátráme v peněžence, vylovíme odsud peníze nebo platební kartu, zaplatíme tomu, kdo nám to požadované může nabídnout, a získáme to. Je to jednoduché, funguje to, a není tedy divu, že nám tento způsob pořizování si věcí nebo služeb vyhovuje.
Je ale pochopitelné, že nám něco podobného vyhovuje jedině tehdy, když máme peníze. Takový postup lze využít jedině tehdy, když jsme solventní. Protože kde nic není, tam, jak je známo, ani smrt nebere, a kde nejsou peníze, tam se nedá nic ani financovat.
Když tedy někdo nemá peníze, nic si koupit nemůže. Ani kdyby po tom vysloveně toužil. Bez zaplacení snad nikdo nikomu vůbec nic nedá. A z toho vyplývá, že dojdou-li někomu finanční prostředky, jež by ke své existenci potřeboval, musí si nějaké další vydělat. A když už si je zrovna není schopen vydělat, musí si je od někoho aspoň vypůjčit.
Pokud někdo uvažuje o půjčce, měl by mít alespoň potuchu o tom, že existuje i nebankovní hypotéka. Ne proto, že by si ji automaticky museli a také mohli vzít úplně všichni z nás, ale proto, že jsou i situace, kdy je právě tato půjčka tou jedinou možností, kterou si člověk může vzít. Někdy lidé prostě nemají kromě této na výběr.
Kdy je tomu tak? Zpravidla tehdy, když má člověk svoji nemovitost a spolu s touto už jenom spoustu problémů, jako například příliš nízké příjmy, záznamy v registrech dlužníků či exekuce.
Když totiž není člověk jako žadatel o půjčku dokonalý, je často jenom hypotéka od nebankovní společnosti možným řešením, jenom tu dotyčný ještě dostane. Za tu se stačí jenom zaručit zástavou nemovitosti a kdokoliv získá hned takové peníze, jež postrádá. Zatímco by jinak jenom marně obcházel banky a doufal v zázrak, který by se nemusel vůbec dostavit.