Jak přiznává článek , nejsme na tom u nás s finanční gramotností nijak valně. Což potvrzují vlastně i občas zveřejňované a nikým nezpochybňované statistiky, podle nichž čeká řádově každý desátý našinec exekutora a má dluhy, z nichž se sám nedokáže vyhrabat.
U starší generace našinců je to vysvětlováno tím, že žili v jiné době, kdy se nějaké finanční gramotnosti učit nemuseli, protože nebyl důvod. Byl tu přece totalitní stát, jenž vše stroze nalinkoval a sledoval, a kdyby někdo z jeho občanů pochybil, hned by ho chytil pod krkem, dokud ještě nebylo pozdě. Byl tu stát, kde měli všichni povinnost pracovat, dostávali tabulkové platy, jež nebylo vcelku za co utrácet, a kdo potřeboval půjčku, dostal takovou, již byl schopen splácet nebo již mu stát mohl v krajním případě strhávat z jistého platu, a nic víc.
Ovšem mladší lidé by už měli novým, dnes panujícím pořádkům, rozumět. Protože za jejich života už se kolem peněz točí takřka všechno. Měli by tak být finančně vzděláváni již na základních školách. Což se ale (aspoň zdánlivě) zase až tak moc neděje, nestačí to.
Děti by prý měly být ve škole naučeny, co to jsou bankovní účty a čím se liší ty běžné třeba od spořicích nebo termínovaných, co obnáší využívání těch a co oněch.
Děti by měly ze školy vědět třeba i o rozdílech mezi kreditními a debetními platebními kartami, o výhodách i nedostatcích každých z nich.
A školy by je měly také naučit, jak investovat. Zda vložit své peníze na spoření do banky, zda si pořídit stavební spoření nebo vrazit hotovost do nějaké nemovitosti. Měly by děti naučit vypočítat RPSN a podobně.
A rodiče by se tak prý v zájmu svých dětí měli pídit po té správné škole pro své ratolesti, tedy po škole, kde se toto vše a nejlépe ještě leccos navíc vyučuje.
Aby byly jejich děti připravené na budoucnost.
S čímž vším, jak jsem zmínil výše, naprosto souhlasím.
Jenže přesto i zčásti nesouhlasím.
Protože já bych tuto školní výuku rozhodně tak neglorifikoval. Dokud
– máme lidi, kteří mají peněz habaděj a svým dětem vzápětí řeknou, ať si koupí, co chtějí, bez ohledu na cenu,
– máme rodiče, kteří jdou dětem příkladem tím, že s penězi zacházejí lajdácky,
– a zejména dokud máme rodiny, které už odmala vedou děti k tomu, že základní škola slouží jenom k tomu, aby si ji ze zákona odseděly, než dosáhnou věku, kdy budou rodinou poslány na pracák, aby domů začaly nosit sociální dávky, onen „normální“ zdroj obživy.
V první řadě bychom měli děti naučit, že je třeba pracovat a neutrácet víc, než máme. A až pak bych je učil ve školách těm ekonomickým „extrabuřtům“.
